Proč samotná terapie nestačí: Skutečný posun přináší až práce s tělem

Proč je práce s tělem nezbytným doplňkem každé terapie

Za poslední roky se z terapeutické práce stal běžný nástroj péče o sebe. Mluvíme o sobě, o svých pocitech, o svých bolestech. Dáváme jim jména. Učíme se je chápat.
A je to skvělé. Ale ne vždy to stačí.

Protože hlava… je chytrá. Někdy až moc. A místo toho, aby nás pustila k pravdě, nás chrání. Mlží. Překrucuje. Vytváří příběhy, které jsou bezpečnější než realita. A to ne schválně. Ale aby to nebolelo. Aby to šlo přežít.

A právě v těch chvílích, kdy se mluví, ale nic se nemění… je čas pustit ke slovu tělo. Protože tělo nelže. Tělo vám nebude tvrdit, že vás bolí pata, když vás bolí kyčel. Že ten podivný pocit leží ve stehnu, když se ukrývá v břiše. Tělo si nevymýšlí, je to naprosto reálný vjem.

Když hlava chrání až moc

Možná jste už zažili tu zvláštní zkušenost: jdete z terapie, všechno jste „pochopila“, dává vám to smysl – ale uvnitř se toho moc neposunulo. Máte pocit, jako by něco chybělo – nebo naopak nabývalo. Úleva je jen částečná. Únava je sice menší, ale přetrvává. Pnutí nezmizelo. Možná jste celá rozjařená z výsledku, nadšená, že jste prolomila ledy, ale po pár hodinách to zmizí. a navrátí se původní symptomy. Možná ne v plné síle, ale stále tam jsou.

Není to selhání ani vaše ani terapie. To je přirozená obrana.

Hlava se může naučit o všem krásně mluvit. Ale někdy se potřebuje vyhnout tomu nejcitlivějšímu místu. Někdy se jí nechce rozbalit celou pravdu.
A někdy si sama neví rady – protože v těle se to pořád drží.

Tělo nepotřebuje, abyste vše popisovala slovy a měla pro to pojmenování.

A tady přichází na řadu práce s tělem. Taková třešnička na dortu, která doklepne a dočistí to, co se na klasické terapii schovávalo – v těle.

Nemusíte znát slova. Nemusíte „vědět“, co se přesně děje. Nemusíte mít připravený příběh.
Stačí si dovolit vnímat.

Tělo mluví jiným jazykem – přes napětí, stažení, tlak, dech, pohyb, mimovolné reakce.
A právě v tom jazyce je často ukrytá pravda, kterou hlava nedovolí pustit ven.

Terapie + práce s tělem = skutečný posun

Mnoho mých klientek si prošlo roky terapií. A přesto pořád něco zůstalo uvnitř. Vnímaly změny, ale něco chybělo.

Něco nebylo dořečeno.
Něco nebylo dožito.
Něco nebylo vůbec rozpoznáno.

A až ve chvíli, kdy začaly své tělo poslouchat, se začaly věci doléčovat.
Ne proto, že by terapie nefungovala. Ale proto, že když k ní přidáte tělo – přidáte poslední finální dílek do skládačky. Ten, který odemkne místa, ke kterým se přes slova nikdy nedostanete.

A obraz vašeho vyléčeného já začne být kompletní. Vaše nádherné plné já.

Tělo je poctivé. Až na dřeň.

V těle se nedá mlžit. Nedá se „dělat lepší“ dojem. Nedá se vyhnout tomu, co se v něm opravdu děje.
Když se rozklepou ruce. Když se sevře hrudník. Když se spustí slzy, aniž byste věděla proč – to je právě ono.

To je ten moment, kdy se místo „chápu to“ stane „cítím to“.
A právě tehdy se začíná uzdravovat to, co bylo dlouho ukryté – v těle.

Nechte tělo mluvit

Nepotřebujete umět speciální techniky. Potřebujete přes pohyb vnímat reakce vašeho těla.
Stačí si dovolit zastavit se. Všimnout si. Naslouchat.
A pak – krok za krokem – zjišťovat, co právě teď potřebujete.

Možná to bude jiný, jemnější pohyb.
Možná hlubší výdech.
Možná dynamické rozpohybováni – pro maximální rozproudění krve.
Možná slzy.
Ale bude to pravdivé.

Příběh terapeutky, která už měla spoustu věcí vyřešených

Jedna z mých klientek je sama terapeutka. Absolvovala řadu hlubokých sezení, prošla různými přístupy, roky pracovala na sobě – a umí si poradit se spoustou svých stavů a ulevit si.
A přesto… její tělo to vidělo jinak.

Každý večer, když si lehla do postele, se jí spustily mžitky před očima. Víčka jí cukala, nemohla je uvolnit. Její tělo bylo napjaté – i když v hlavě bylo „všechno v pořádku“. A spánek? Povrchní, přerušovaný, bez regenerace.

Po jediné lekci se mnou, kde jsme pracovaly výhradně s tělem – beze slov, bez příběhů, jen přes vnímání, dotek a pohyb – se stalo něco, co ji úplně rozhodilo… v tom nejlepším slova smyslu.

Poprvé po dlouhé době se zbavila tikání víček a mžitky před očima. Bez obrazu, co běží pod víčky jako ve stresovém kině. Její tělo konečně „dostalo prostor“ to pustit.

A víte, co řekla?
„Pane jo, Ivet, jak to děláš? Proč o tomhle nemluvíš? Proč jen propaguješ jógu? Já bych na jógu nikdy nešla, ale tohle je naprostá bomba!“

Chcete to zkusit?

Chcete do svých dnů doplnit práci s tělem?
Vyzkoušejte trénink Od únavy k úsměvu – pomůže vám zbavit se vyčerpání a zároveň vás naučí vnímat své tělo jako spojence.

Začněte zde >>>.

A pokud cítíte, že se chcete dotknout něčeho hlubšího – něčeho, co zůstalo po terapii uvnitř nedokončené – dopřejte svému tělu individuální setkání se mnou.
Budeme spolu pracovat tak, aby vaše tělo mohlo dožít to, co si hlava myslí, že má dávno poléčené.

Napište mi zprávu a domluvíme se.