Cítíte neklid, i když by mělo být všechno v pohodě?
Jsou dny, kdy se zdá, že je vše na svém místě.
Žádné drama, žádná krize. V práci to jde, děti jsou zdravé, doma je relativní klid.
A přesto...
Přesto je uvnitř něco těžkého, něco co ve vás vyvolává neklid. Já tomu pocitu říkám nervozní břicho, jako by se mělo stát něco strašného a přitom není jediný důvod.
Přichází únava, podrážděnost, zvláštní napětí, které neumíte pojmenovat.
Stačí e-mail s nehezkým tónem, poznámka partnera, nebo dokonce jen to, že po vás nikdo nic nechce.
A něco ve vás zareaguje.
Tělo se stáhne. V hlavě začnou lítat myšlenky.
A vy si v duchu opakujete: „Uklidni se. Neřeš to. Hlavně buď v pohodě.“
Ale ono to nejde, že?
A čím víc se snažíte, tím silnější je ten vnitřní tlak.
A s ním přichází i pocit selhání.
Máte silnou vůli. Jenže ta nestačí.
Možná jste celý život zvyklá všechno zvládat. Být oporou. Být ta silná. Fungovat, i když je vám těžko.
Možná si lidé říkají, že jste silná, schopná, a často se vás ptají: “Jak to všechno prosím tě zvládáš?”
Ale tam uvnitř vás je to úplně jinak. Vnitřní napětí, únava, úzkost, rozladění – veškerá síla je jen povrchová, uvnitř vůbec žádná není.
A vám nezbude nic než otázka: „Co se to se mnou děje?“
Někdy se vám stáhne žaludek bez zjevného důvodu. Jindy cítíte tlak v hrudi, i když sedíte v tichu. I to je řeč těla.
Pravděpodobně není nic špatně. Jen vás nikdo nenaučil pracovat s tím, co se děje uvnitř vašeho těla.
A právě tam vstupuje do hry nervový systém.
Tělo jako radar.
Nervový systém není jen soubor nervů.
Je to váš vnitřní radar, který neustále sleduje, jestli je bezpečno – nebo ne.
Denně snímá stovky signálů – zvenku i zevnitř:
- napětí ve svalech,
- rytmus vašeho dechu,
- tón hlasu,
- způsob, jakým se pohybujete,
- a dokonce i to, jak sama se sebou mluvíte.
A podle těchto signálů rozhoduje, zda se může tělo uvolnit – nebo zda má být v pohotovosti.
Rozhodnutí není na vás. Nikterak to neovlivníte. Vaše tělo rozhoduje samo – podle toho, co cítí. Ne podle toho, co si myslíte, že by mělo. Bohužel mu nemůžete jednoduše poručit: O NIC NEJDE! JSI V BEZPEČÍ!
A tady přichází zásadní poznání:
Vaše tělo se neuvolní, pokud se necítí v bezpečí.
Ani když si stokrát řeknete, že „už by to mělo být v pohodě“.
Co se děje, když tohle přehlížíte?
Fungujete dál. Usmíváte se na své okolí, i když vevnitř jste rozervaná na kousky. Protože dát najevo slabost – to není váš styl.
Děláte, co je třeba – i když byste nejradši zalezla pod peřinu.
A výsledky?
- Napětí se prohlubuje.
- Únava se hromadí.
- A tělo vám to dřív nebo později začne dávat najevo: bolestí, úzkostí, výbuchem emocí… nebo naprostým vyčerpáním.
Co když existuje jiná cesta?
Neříkám, že máte přestat fungovat.
Ale možná přišel čas přestat fungovat v dosavadním režimu.
Možná ten zvláštní neklid, který cítíte, není slabost – ale zpráva.
Možná vás vaše tělo nebrzdí – jen se snaží mluvit.
A co kdybyste mu konečně naslouchala?
Tam začíná skutečná změna.
Proto jsem vytvořila workshop „Když odpočinek nepomáhá“.
Není to teorie, žádný výklad o nervové soustavě jako ze školy.
Je to prožitek.
Možnost znovu pocítit své tělo. Naučit se ho slyšet.
A vrátit se do rovnováhy způsobem, který je přirozený a dostupný každé ženě.
Je zdarma. Vytvořila jsem ho jako žena, která tohle zná. Ale teď je řada na vás. A vaše tělo už možná ví, že nastal čas něco změnit.
Protože to, co dnes prožíváte jako „divné dny“, může být jen voláním vašeho nervového systému.
A možná už je ten čas, jej slyšet.
🔗 Přidejte se k worskhopu. Ne pro mě – ale pro tu část vás, která si už dlouho říká o pomoc. Zaslouží si to slyšet. A vy si zasloužíte úlevu. Možná změníte plán jen jednoho večera. Ale možná tím konečně začnete žít jinak.
Ženy často odcházejí s pocitem úlevy, jaký dlouho nezažily – že pro to, aby se cítíly lépe, nemusejí dělat nic náročného, nemusejí překopat celý svůj život.
S čím odejdete vy?
