Na první pohled se zdá, že je vlastně úplně jednoduché opřít se v pozicích o ruce, že? Prostě je dáte na zem, a zatížíte. Maximálně si zkontrolujete, že máte obě dlaně stejně zatížené a jde se na věc. Začínáte praktikovat (jak v józe říkáme tomu, že cvičíte).
Jenže právě tady se děje nejčastější chyba, kterou vidím u začátečníků i pokročilých – a co hůř, i u lektorek, které vedou lekce a to jak ty, na které občas zavítám v offline světě, tak hlavně ty v online světě. A je jich čím dál více! Je mi z toho smutno. Ono to totiž vypadá hezky, dostanou se do pozic mnohem dále – protože je to snadnější! A učí to i své klienty – ne že by je k tomu naváděly, ale tyhle věci se zkrátka učíme nápodobou!
Tato chyba se jmenuje: propnutý loket.
A často je ten loken hypermobilní – tudíž nejen že je propnutý, on je dokonce protlačený! A tak místo, aby pracoval jak má, přebírá úlohu svalů a my:
A co je na tom nejvíc zrádné?
Těší nás, jak je pozice nenáročná, jak snadno ji zvládáme – no bodejť když místo svalů používáme vazy a kloubní pouzdra – a ty nebolí hned.
A tělo uvnitř volá o pomoc.
Pokud v pozicích propněte lokty, čemuž se také často říká „zamknuté“ lokty, nastávají hned dva problémy:
Přetěžujete kloub, který není stavěný na to, aby takto nesl váhu – zvlášť opakovaně. Časem se může ozvat bolest, nestabilita nebo dokonce zranění.
Přicházíte o účinek pozice. Místo toho, abyste posilovali a zapojili svaly, které mají pracovat, opíráte se o kost. Tělo se tak nic nového neučí – jen „visí“ ve známém nastavení.
Pokud se ale v pozici naučíte jemně ohnout loket a aktivně zapojit paže, začnete budovat sílu. Neviditelně, ale účinně. Získáte stabilitu, vaše tělo se bude cítit bezpečně – a přirozeně vás pustí do hlubší práce i do náročnějších pozic. Ano, ne hned na začátku, jako je tomu u propnutých loktů, ale postupně, tak jak na to bude připravené – a to nejen co se týče svalů na pažích, ale celkově v těle, všechny ty „drobnosti“ které potřebujeme, abychom pozici zvládli.
Tohle je mimochodem i cesta k tomu, jak se časem bez námahy dostanete třeba do správně provedeného kliku, v józe do chatarangy. Ale o tom zase jindy.
Nejvíce patrné jsou tyto chyby v těchto pozicích (a je to hlavně proto, že se praktikují nejčastěji):
A dělá ji téměř každý. Často i lektorky, které by měly jít příkladem.
Často ženy, které mají krásná těla, dokonalé Instagramové pozice, jsou obrovským vzorem, protože to vypadá, jak nádherně jsou ohebné a silné, ale když se podíváte blíž, uvidíte hypermobilitu, nepodpořenou žádnou svalovou aktivitou.
A co hůře, tohle se děje i v publikacích o józe! Většina fotografií je dechberoucí, člověk si řekne, co všechno lze s tělem dokázat, a přitom si ty ženy na fotografiích ubližují. Samy sobě, i s svému tělu.
Tohle prosím není hejt. Je to pozvání k vědomosti.
K tomu, abyste se začaly dívat na své tělo nejen zvenku, ale i zevnitř.
Abyste se přestaly připravovat o účinky, které vám jóga a jakékoliv jiné cvičení může dát – a které nejsou v krkolomných pozicích, ale v drobném ladění, které dělá rozdíl.
Pojďte si to hned vyzkoušet:
Klekněte si na všechny 4, do pozice stolu, propněte (zamkněte lokty), zavřete si oči a soustřeďte se čistě na své paže – co vnímáte? Zůstaňte tak 2-5 dechů.
A teď lokty lehoučce sotva patrně pokrčte, opět si zavřete oči a vydržte stejný počet dechů. Co vnímáte teď?
Porovnejte si obě pozice, jak na vás působí?
Pokaždé, když si hlídáte lokty, paže jemně posilují.
Zpevňujete je v každé pozici, která na první pohled ani silová nevypadá.
A díky tomu pak snáze zvládnete pozice, které jinak zůstávají „jen pro pokročilé“ – třeba právě správně a plně provedený klik – chatarangu.
Protože nás to nikdo neučí.
Spousta online lekcí jde po dechu, po vnitřním prožitku, po plynutí.
To je krásné – ale pokud se přitom tělo bortí, nemůže ten prožitek být hluboký.
Naopak.
Přetížené klouby pošlou signál do nervového systému: „nejsi v bezpečí.“
A tělo se místo uvolnění zatne. Dlouhodobě.
A pak se divíme, že jsme si sice odpočinuly, vyply hlavu, protáhly si část těla – a z dlouhodobého hlediska nás třeba zbaví bolesti zad, ale nakonec se objeví bolest v jiné části těla – třeba v rameni, zápěstí.
A většinou nás ani nenapadne, že je to z důvodu, že nezapojujeme své tělo do pozic správně ÚPLNĚ! Vždyť jóga nám pomohla s bolestí v zádech! Zbavili jsme se díky ní stresu!
Jenže to není všechno, západní člověk potřebuje jít dál než jogín někde v Himalájích. My potřebujeme svá těla revitalizovat celá, nejen jejich část!
Můj styl výuky je jiný než u většiny lektorek (a lektorů), u kterých jsem kdy byla nebo které sleduji v onlinu.
Nechci, abyste jen „nějak“ cvičily. Abyste byly ve flow, abyste v mysli lítaly někde ve výšinách.
Chci, abyste pochopily své tělo, abyste poznaly, co cítíte, a hlavně proč.
Učím vás jak, ne jen co.
Ukazuji vám ten rozdíl mezi pozicí, kterou „nějak“ ustojíte – a pozicí, ve které se opíráte vědomě a zároveň posilujete.
Protože v tom vnímám přínos pro vás – že se dostanete mimo svou komfortní zónu, mimo to jak pracujete běžně, a tím se
Tak na to mám řešení.
Program Od únavy k úsměvu vznikl právě proto, abyste mohly začít doma – v čase, který vám vyhovuje. Tak dlouho, jak pokračujete.
Vyzkoušet si, jak vedu lekce já, zapojit všechny typy pohybu.
Taková ochutnávka, trénink, kde vás krok za krokem vedu přesně tak, jak bych to udělala i naživo:
👉 vysvětluji nastavení
👉 ukazuji, jak aktivovat to, co v pozici často spí
👉 vedu vás, abyste necvičily „jen tak“, ale skutečně zapojovaly tělo
A ano – právě díky těmto detailům se ze cvičení stává nabitá regenerace, která funguje.
Pokud si chcete vyzkoušet, jak vypadá jóga, která vás neníčí, ale obnovuje,
která neplýtvá vaším časem, ale buduje sílu –
pak vás zvu do programu Od únavy k úsměvu.
Stačí pár minut denně.
Ale vedení musí být přesné.
A právě to je můj styl.