Sestavujete své priority správně?
Priorita, kterou si (téměř) nikdy nezapíšete – a přitom právě ona rozhoduje o tom, jak zvládnete celý den.
Zvlášť když se toho valí moc a času je málo.
Vytváříme si to-do listy. Zapisujeme. Plánujeme. Třídíme. Dáváme si budíky, upomínky, notifikace.
A přesto to často vypadá stejně:
- Den utekl, ale nic zásadního není hotovo.
- Všechno, co jste udělala, se nějak… nepočítá.
- A večer? Představa, že se to zítra celé zopakuje, vás trochu tíží.
Když na seznamu není tělo, zaplatíte za to celý den
Problém není v tom, kolik úkolů máte. Problém je v tom, co v těch úkolech chybí.
A nejčastěji chybí právě jedna jediná položka, která by mohla změnit úplně všechno:
Vy. Vaše tělo. Vaše energie.
Proč je péče o tělo ta nejpraktičtější priorita, kterou můžete splnit?
Představte si svůj den jako batoh. Každý úkol je kámen.
Některé jsou drobné – jako zkontrolovat maily.
Jiné těžší – jako připravit prezentaci nebo domluvit spolupráci. A většinou si toho nakládáte opravdu hodně. Batoh je těžký, tíží vás.
Ale pak je tu něco, co batoh zpevní. Co vám pomůže ho nést bez bolesti zad.
Něco, co se stará o vás – o nosičku toho všeho.
A tím je péče o tělo. Vědomý pohyb. Dech. Kontakt se sebou.
Když ho vynecháte, postupně se shrbíte. Bolí vás ramena. Není vám dobře.
A i ten nejmenší kamínek se najednou zdá těžší než dřív.
A přesto… je péče o tělo to první, co ze seznamu mažete
Jako by na ní nezbylo místo.
„To udělám, až bude čas.“
„Zatím potřebuji hlavně dokončit tu prezentaci.“
„Tohle počká.“
Jenže ono to nepočká. Jen se to nenápadně přelije do každého dalšího úkolu:
- Nemůžete se soustředit.
- Drobnosti vás vyčerpají víc než by měly.
- Dny letí – ale pocit, že něco opravdu běží kupředu, chybí.
A tak jedete dál – seznam úkolů splněný, často jen částečně – ale vy? Unavená, vyčerpaná, víte, že jste neodvedla úplně nejlepší práci, ale je přece hotová, že? A tak místo spokojenosti cítíte neklid, frustraci, možná i pocit viny.
Příběh: Klára a to-do list bez dechu
Klára byla zvyklá jet naplno. To-do list si dělala už večer předem – pečlivě, detailně, logicky. Byla organizovaná, disciplinovaná, efektivní.
A pak mi jednou řekla:
„Ivet, já toho zvládnu za den strašně moc. Ale večer mám pocit, že jsem stejně nic neudělala. Jako by mi pořád něco chybělo, v hlavně mám spoustu myšlenek, neumím vypnout, neumím se pochválit, pořád jen pracuji a pocit uspokojení nikde. Vždyť ja vlastně vůbec nežiju!“
Podívaly jsme se spolu na její seznam.
Úkoly? Perfektní.
Priority? Srovnané.
Ale opravdu tam něco chybělo.
Chvíle pro sebe, pro své tělo, pro sebepéči.
Poradila jsem ji, jak se začít spojovat se svým tělem, jak jej zapojit do svého denního života. Naučila jsem ji jednoduché sestavy, které nepotřebují hodinu, aby se cítila lépe. Sestavy, díky kterým se naučila své tělo vnímat a poslední dílek puzzle zapadl do skládačky:
„Ze začátku jsem myslela, že mi ten čas, který věnuji cvičení, bude chybět – a paradoxně stíhám víc věcí za kratší dobu! Neuvěřitelné! A večer? Mám pocit, že jsem to byla opravdu já, kdo ten den prožil.“
To-do list, který dává smysl
Zkuste si dnes vytvořit seznam trochu jinak.
Napište si všechny úkoly – pracovní, domácí, osobní.
A potom přidejte jednu jedinou kategorii navíc:
Tělo
A do ní položky jako:
- 5 minut protažení po ránu,
- 3 hluboká povzdechnutí, když zavřete počítač,
- krátká masáž dlaní,
- uvolnění napětí v šíji,
- vědomý pohyb podle toho, jak se vaše tělo cítí.
Je to maličkost. Ale jakmile ji zařadíte jako prioritu, nebudete ji odkládat na „až bude čas“ změní vaše dny k lepšímu.
Nehledejte jen priority. Hledejte jaký mají účinek.
Někdy na seznamu nemáte „to nejdůležitější“.
Máte tam prostě věci, které je potřeba udělat.
A právě proto by péče o tělo měla být nahoře. Protože ona ovlivní všechno ostatní.
Když zapíšete jako první: „čas pro sebe – pohyb, dech, kontakt s tělem“ potom:
- lépe zvládnete stres,
- práce vám půjde rychleji a kvalitněji,
- nebudete večer tak vyčerpaná a unavená,
- budete se cítit více sama sebou,
- budete mít mnohem větší pocit uspokojení a radosti.
A co víc: mnohdy stihnete i to, co původně „nebylo v plánu“.
Příběh Alenky
Alena je maminka dvou dětí a vede menší tým.
„Ivet, já vím, že pohyb mi dělá dobře. Ale ráno mě vzbudí děti, dopoledne mám porady, odpoledne kroužky, večer úklid. A pak padnu.“
Navrhla jsem jí jeden jednoduchý krok: 5 minut – hned po tom, co děti odejdou do školy.
Nic víc.
„Vůbec jsem tomu nevěřila. Co to jako změní? Ale teď mám těch 5 minut jako kotvu. Jsem víc klidná. A stíhám víc. Nejsem v takovém stresu. I děti to vnímají.“
A teď přichází to nejdůležitější...
Co je tedy vaše skutečná priorita?
- Odpovědět na e-maily?
- Dopsat příspěvek na sítě?
- Zorganizovat šuplík s papíry?
Nebo dát prostor tělu, aby vás podrželo ve všem, co děláte?
Udělejte dnes něco jinak.
Přepište svůj seznam. A na první místo dejte to, co vám umožní zvládnout všechno ostatní – bez tlaku, s větší lehkostí.
A pokud cítíte, že chcete pomocnou ruku – konkrétní vedení, jednoduchý trénink, který spojí všech 5 složek pohybu, které tělo skutečně potřebuje… pak vás zvu sem:
Chcete si dnes večer sednout a říct si:
„Ten den měl smysl. A cítila jsem se v něm dobře.“?
Tak nezačínejte seznamem.
Začněte sebou.
S respektem k moudrosti vašeho těla,
Iveta
