Psychické vyčerpání, přesto dál fungujete: co dělat, když už nemůžete, ale musíte
Psychické vyčerpání nepoznáte podle toho, že přestanete dělat věci. Naopak – dál fungujete – ale uvnitř vás se všechno bortí. Vaše tělo jede na autopilota, ale hlava už nemá sílu. Nechce se vám mluvit. Přemýšlet. Tvořit. Rozhodovat. A přesto ráno vstanete. Uděláte snídani. Zapnete počítač. A jedete dál.
Ale za jakou cenu?
Jak poznat psychické vyčerpání, i když fungujete „normálně“
Otevřete oči a v hlavě to okamžitě začne. Povinnosti, úkoly, děti, práce. Všechno musí běžet. A tak vstanete, uděláte si kafe a prostě fungujete. Dokonce možná i s úsměvem. Lidi by téměř nepoznali, že uvnitř jste na dně. Jen ti všímaví se ptají: „Vypadáš unaveně, děje se něco?“
A vy jen pokrčíte rameny: „No to víš, mám toho hodně, všechno se na mě valí.“ Skromně, nechcete zase tak moc obtěžovat. Možná si trošku dovolíte si postěžovat.
Dialog pokračuje: „Tak to jsi skvělá, že to tak zvládáš!“
Lehce vás to zahřeje na srdci, drobný důkaz, jak jste skvělá. Jenže…
Tělo zvládá, ale uvnitř už nemůžete.
Proč psychika kolabuje dřív než tělo?
Opravdu to zvládáte? Co ten zvláštní tlak na prsou. Ta podrážděnost, když na vás někdo mluví. Ten moment, kdy se posadíte večer na gauč – a vůbec netušíte, co se s vámi děje.
Nechce se vám nic. Nechce se vám mluvit. Nechce se vám být s lidmi.
Ale pořád děláte, co je potřeba. Fungujete. Tělo to zvládá, odpracuje to za vás. Ale psychicky už nemůžete – jste vnitřně unavená, nevýkonná, vaší největší touhou je lehnout si, na všechno zapomenout a jen spát, spát, spát.
Přesto zvládáte všechny své povinnosti dále – Tělo je neuvěřitelně loajální. I když už nemůžete – fyzicky vás zvedne z postele. Díky němu dojedete do práce, vyperete, navaříte, podepíšete úkol dětem, napíšete emaily a usmějete se na sousedku.
I když uvnitř vás už jen křičíte: „Já už nemůžu.“ Tělo to ještě zvládá.
Ignorované signály psychického přetížení.
A proč byste je neměla přehlížet
A tak to jedete dál. Den za dnem spoléháte na to, že to ještě bude dobré, že to ještě dáte.
Ignorujete všechny ty signály – a že jich je nespočet! A až když opravdu padneme, už není kde brát.
Většina žen má obdivuhodnou schopnost zatnout zuby a jet dál – i když už vlastně dlouho ví, že něco není v pořádku.
Ráno se vzbudíte s těžkým tělem, přesto vstanete, připravíte snídani, vyřídíte stovky drobností a přes den se snažíte fungovat tak, aby to na vás nikdo nepoznal.
Možná se vám častěji chce brečet, občas vám vypadávají slova, zapomínáte, co jste chtěla udělat, a i přes dostatek spánku jste unavenější než kdy dřív.
Možná se často přistihnete, jak si říkáte „musím vydržet, ještě pár dní, ještě než skončí projekt, prázdniny, dovolená“.
Jenže tělo ani psychika nerozumí vašemu kalendáři – když je přetíženo, začne volat o pomoc bez ohledu na okolnosti. Tím voláním může být podrážděnost, tlak na hrudi, pocity paniky, únava, která se už nedá přejít, nebo naopak naprostá otupělost, kdy už necítíte vůbec nic.
A když tyhle signály nevyslyšíme, nepřejdou – jen budou silnější a silnější – dokud nás nedonutí zastavit se úplně.
Často až ve chvíli, kdy už to opravdu nejde dál – když se vám roztřesou ruce, rozpláčete se kvůli drobnosti nebo jen koukáte do prázdna a netušíte, kde začít.
To, co vás má chránit, se pak stává zdrojem bolesti. Proto je tak důležité slyšet tělo dřív, než se rozpadne hlas vaší psychiky.
Tělo jako poslední záchrana, když už hlava nemůže
Jak vám vědomý pohyb může pomoci vstát z vnitřního dna
Jenže…
Co když právě tahle mezifáze – kdy ještě tělo drží, ale duše už kolabuje – je ta skvělá příležitost, jak se z tohoto pádu do propasti dostat?
Psychika to nezvládá. Ale tělo jí může pomoci.
Všichni nám říkali: „Musíš to zpracovat. Promyslet. Vyřeš si to!“
Cesta z psychického vyčerpání nevede přes hlavu
Proč mluvení a přemýšlení někdy nestačí
Ale co když ta hlava už nemůže?
Co když už to nejde vymyslet? Co když to nejde vymluvit? Co když to nejde ani „vysedět v terapii“ – protože už necítíte vůbec nic? Jen únavu a ztuhlost.
A právě tady přichází to největší AHA:
Tělo není jen prostředek, jak „nějak přežít“. Tělo, které ještě funguje, je váš zachránce, vaše cesta ven.
Cesta zpátky nevede přes hlavu. Vede přes pohyb.
A právě proto je práce s tělem tak silná.
Když už necítíte vůbec nic… tělo vás probudí
Jak jemný pohyb otevírá prostor pro úlevu a nový dech
Ne protože „rozproudí lymfu“. Ale protože otevře bránu ke všemu, co ve vás bylo zavřené.
A nemusíte o tom mluvit.
Nemusíte ani přesně vědět, co v sobě máte.
Nemusíte být připravená.
Stačí jediné: být ochotná se jemně pohnout. A při tom se dívat. Naslouchat. Cítit.
Právě tohle je způsob, jak znovu najít ztracenou chuť do života – bez velkých plánů, bez silných slov, bez nároků. Jen skrze tělo. Které ještě může. A které vás nikdy nezradilo.
Tělo si pamatuje i to, co jste už dávno zapomněla
A právě proto je práce s tělem tak silná
Pamatuje si každé zadržení slz. Každé „musím to zvládnout“. Každé „je mi to jedno“, i když vám to vůbec jedno nebylo. A pamatuje si i ten okamžik, kdy jste přestala doufat, že se to ještě někdy zlepší.
A právě proto je práce s tělem tak silná.
Ne protože „rozproudí lymfu“. Ale protože otevře bránu ke všemu, co ve vás bylo zavřené.
A nemusíte o tom mluvit.
Nemusíte ani přesně vědět, co v sobě máte.
Nemusíte být připravená.
Stačí jediné: být ochotná se jemně pohnout. A při tom se dívat. Naslouchat. Cítit.
Nečekejte, až se zhroutíte – začněte pohybem
Tělo funguje dál. A to je vaše šance
Právě tohle je způsob, jak znovu najít ztracenou chuť do života – bez velkých plánů, bez silných slov, bez nároků. Jen skrze tělo, které ještě funguje. A které vás nikdy nezradilo.
Pojďte to zkusit. Dřív, než přestanete cítit i to tělo.
Už nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Už nemusíte dál hledat slova. Nemusíte nic chápat.
Stačí přijít. Pohnout se. A pozorovat, co to s vámi udělá.
Protože když psychika nemůže – tělo ještě může.
A někdy je to jediné, co potřebujete.
Přesně o tom bude náš zářijový workshop v horách
Čtyři dny, jen pro vás. Čtyři dny, kdy se můžete konečně potkat sama se sebou.
Možná právě tohle je ten moment, kdy už to nechcete dál táhnout jen silou vůle. Kdy nechcete jen přežívat, ale znovu začít žít – v těle, které vás nese, a s emocemi, které vás přestávají bolet a začínají vás vést.
Na workshopu „Dovol si cítit“ vás čeká laskavý prostor, kde není třeba nic vysvětlovat ani chápat. Jen být. Pohybovat se. A konečně se zhluboka nadechnout.
- Pohyb, který nevyžaduje výkon, ale probouzí tělo i mysl.
- Procesy, které vám umožní pustit vše, co už unést nechcete.
- Čas jen pro vás. Bez rušivých vlivů. Bez tlaku. Bez očekávání.
Možná už jste dlouho nikde nebyla. Možná vás napadá tisíc důvodů, proč to nejde. Ale vaše tělo už volá tak dlouho…
A co když právě tohle je ta chvíle, kdy mu konečně odpovíte?
Vše o workshopu najdete tady —>